YES / NO
12:13
Už nějakou dobu se
mi honí hlavou spousta myšlenek o životě, smyslu života, světě, lidstvu,
okamžicích, které prožíváme a tak různě. Začala jsem uvažovat i nad blogem. Je
to opravdu něco co mě baví? Baví mě to natolik, abych to dělala? Je to opravdu
něco pro mě? ... Miluji to, co dělám, ale za poslední půl rok jsem se docela
dost změnila. V hodně směrech se změnily mé názory a postoj k věcem. Začínám
žít tak trochu úplně jiný život. Po jednom okamžiku jsem se rozhodla, že přesně
takhle chci žít a tak jsem se nadechla. Hodně jsem plánovala do budoucnosti a
přála si moc věcí, ale pak jsem se zastavila a začala jsem žít přítomným
okamžikem a uvědomila jsem si, že to hlavní mám hned několikrát kolem sebe a to
je to nejlepší. Hledám sama sebe, hledám nekonečno, hledám něco, co mě totálně
pohltí. Žiji volně, a i když mám několik povinností a stále bych se nejradši
hned teď sbalila a odjela někam, aby o mně nikdo pár dní nevěděl, vím, že i tak
můžu zažít chvíle, kdy se budu cítit nekonečná, a proto jsem se pozastavila nad
jednou a tou hlavní situací, kterou budeme nazývat jako sociální bublina.
Prostě a jednoduše 'život na sociálních sítích'. Dám vám sem jednu ''zprávu'',
kterou jedna holka napsala na tumblr a úplně tím vystihla můj názor na danou
situaci. ,,A tak postujeme fotky z akcí, aby
všichni viděli, jaký vedeme sociální život. Snapujeme shity každodenního života
a budujeme si pomyslnou fame. Sdílíme zamilované fotky, abychom se podělili s
ostatními o své štěstí. Někdy také proto, abychom v tom ujistili sami sebe.
Upravujeme scénu, aby vypadala víc instagramově. Ničíme chvíle, abychom je
mohli zaznamenat napořád. Už ne pro sebe, ale pro ostatní. Je tahle fotka dost
cool? Je tenhle tweet vtipnej? Bude to mít úspěch? ''
Ano
i já jsem taková byla, ale o to víc jsem ráda, že jsem si to uvědomila snad zavčas.
Nebaví mě, jak denně sleduju fotky všech těch, co sleduji, jak máj všechny ty
fotečky vystajlované.
A
proto uvažuji nad tímhle - celou tuto dvou letou práci ukončit. O čem vám tu
píšu, úplně o ničem. Když jsem si tento web zakládala, byla jsem očarovaná
jinačíma blogerkama. Líbilo se mi, jak se fotí, o čem píšou, atd., ale až teď
mi dochází, jestli to jsem vůbec já. Miluji módu, styl, umění a všechno tohle,
ale co z toho máte vy? Neoblečete se stejně, nevyfotíte se stejně, protože to
byste pak nebyli vy. A proto si čím dál tím více uvědomuji, že 'blogový' svět
jen vymývá mozek mladým holkám, možná i klukům. Je to zapeklité a asi už to k
dnešní době patří, ale proto se nad tím stálé rozmýšlím. Jelikož nevím, jestli
vám ukazuji pravou Vendulu Klímovou.
Já
totiž začala žít a nechci vám do budoucna psát o tom, jak a co dělám, protože
některé okamžiky jsou tak spontánní a nečekané, že jediný kdo je uslyší, bude
můj deník nebo přátelé, či rodina. Chci, abyste začali taky žít tak, abyste tím
vyjádřili sami sebe a to bez sociálních sítí.
Ano
stále budu přidávat fotky na instagram, tumblr, facebook a další, ale budou to
fotky plné pocitů a emocí a ne talíře s jídlem v restauraci.
Proto
teď možná článek žádný nevyjde, třeba už nikdy anebo se k tomuto blogu někdy v
budoucnu vrátím a použiji ho na jiné věci, ale prozatím to nechám otevřené a
buď budu pokračovat, nebo ne.
Teď
už jen posledních pár vět nakonec...
Žijte,
hledejte se, užívejte si přítomného okamžiku a buďte rádi za věci, co máte a
nehleďte na ostatní.
Tak třeba zase někdy -Littlewingsof ...
2 coments
Dekuju terko ❤️
ReplyDeletePokuď fotíš a píšeš o svém životě, a nežiješ pro fotky a proto abys o tom mohla psát, myslím že je to úplně vpořádku... :)
ReplyDelete